Agresor nebo oběť – pravda, fakta a hranice svobody slova

Adept na premiéra se dostal do křížku s prezidentem, který ho žádá o vysvětlení, jak bude řešit svůj střet zájmů ještě předtím, než bude jmenován. Přesněji chce, aby to vysvětlil veřejně, tedy lidu, voličům. Babiš tvrdí, že má ve věci jasno, ale prozradí to až po jmenování. A tady je kámen úrazu.

Společně jsou oba zodpovědní všem občanům, ať je volili, či ne, protože jen jejich zásluhou, prací, rozhodnutími a pod. se bude budoucnost této země vyvíjet — tedy veliká zodpovědnost. Lid má právo vědět, co má k očekávání.

Pozice prezidenta

Prezident má právo a povinnost z Ústavy jmenovat navrženého kandidáta, obvykle vítězné strany, v našem případě něco jako spolek, premiérem. Ústava mu dává možnost úvahy a nedefinuje časový rámec. Má tedy prezident povinnost premiéra jmenovat dle vlastní úvahy a není omezen časem. Je však jasné, že v zájmu fungování státní administrativy je třeba jmenování neprodlužovat.

Samozřejmě má prezident tu hlavní zodpovědnost, koho jmenuje tak, aby vedení státu v příštích čtyřech letech bylo co nejkvalitnější. Rozhodovat ale nejen o kvalitě, ale také v rámci platných zákonů, je občan jako každý jiný. Střet zájmů kandidáta je předprogramovaný problém, pokud by byl jmenován, a to z pohledu našeho i unijního práva.

Pokud tedy má prezident oprávněné pochyby, neměl by se vystavovat situaci spoluviníka na hrozícím porušení zákona jako občan, o to víc jako prezident. Jmenování je definitivní a z jeho pozice neexistuje možnost jmenovaného premiéra odvolat v případě, že se porušení zákona dopustí.

Proto chce mít jasno před jmenováním. Chce, aby měli jasno i občané; netrvá však na tom, aby si kandidát vyřešil svůj problém a teprve pak ho jmenovat — chce jen, aby to veřejně sdělil i občanům, aby měli kontrolu nad řešením. To mu bude stačit k tomu, aby ho hned jmenoval premiérem.

Pokud by však k tomu nemělo dojít, doporučil jmenování jiného kandidáta, což je jen doporučení vítězné straně, nikoliv překročení jeho kompetencí. S tím však kandidát nesouhlasí.

Pozice Babiše

On je vítězem voleb, a tak má nárok na jmenování premiérem. Jako premiér by se však za dané situace dostal do střetu zájmů, proto by mělo být v jeho vlastním zájmu tento deficit řešit. Tak to ale zatím nevypadá.

Oponuje tím, že prezidentovi sdělil dvě možnosti a prezident je akceptoval, takže je vše v pořádku. To by souhlasilo, kdyby to byla příhoda jen jich dvou. A to není. Jednak nechce prezident nést břemeno spoluviny, pokud by nastala situace střetu zájmů, což vyloučit nemůže. Hlavně ale má zodpovědnost přímo lidu, kterým byl přímo zvolen. Je tedy jasné, že riziko nevyřešení problému už jmenovaného premiéra by zcela padlo na prezidenta za jeho vadné rozhodnutí.

Proč ale nechce kandidát prozradit veřejně to, co sdělil ve shodě prezidentovi? To inklinuje k podezření, že to udělat nechce a po jmenování už udělat ani nemusí. Zůstává to jen jeho tvrzení o tom, že prezident s tím souhlasil. Pak může být tím řešením i ticho po pěšině, což už jsme v minulosti zažili.

Argument, že ještě není jmenován a tak ani ve střetu zájmů, je velice labilní, když je třeba udělat vše — opravdu vše — co by tomuto problému zabránilo, neb jmenováním už žádná cesta zpět nevede. Je přeci tak jednoduché prozradit veřejně řešení, se kterým prezident souhlasí (na něž si kandidát náhle nemůže vzpomenout), a dveře premiérovy kanceláře jsou otevřené.

Chování kandidáta vzbuzuje hodně pochybností, že střet svých zájmů chce vůbec řešit. Jednou mu to prošlo, a tak proč by to nemělo projít zas, i když je prezident v cestě.

Obecně je Babiš znám svými postoji, které hbitě měnil dle potřeby — tedy potřeby vlastní. Je tedy opatrnost, a nejen prezidenta, na místě.

Srovnejme analogicky s Ficem. Slováci ho vypískali, protože s ním byly problémy. Za necelé dva roky si ho znovu zvolili a problémy jsou ještě větší.

Babiš horuje pro snížení zadlužení, když za sebou nechal gigantický státní dluh, který následná vláda zmenšila na polovinu — vláda, které nemůže přijít na jméno, která mu předává státní kasu, kde už na dno vidět není a hospodářství je na vzestupu. Ideální možnost zase utrácet, a tak už teď chce deficit navýšit o 100 miliard! Snížení o 100 miliard navýšením dluhu!

Věřme a měřme jen dle činů — ty, ne plamenné řeči, vypovídají o schopnostech a charakteru člověka.

A tak se ptám: co máme k očekávání, kdyby byl premiérem jmenován? Odtažmo od nepevného slepence koalice.

Lid má právo vědět, co má k očekávání.