Mizerové papouchové

Je mi trochu záhadou, proč se lidé rozplývají, když vidí
papouška. To je zřejmě tím, že v Česku tito opeřenci nejsou.
Zato Austrálie jimi přímo oplývá. A hned zkraje musím říct, že
až na výjimky, to nejsou příliš populární ptáci.

V Austrálii máme 56 druhů papoušků a z toho jenom 5 jich lze
najít mimo naší zemi. Ty, které rádi máme jsou sice uřvaní,
ale překrásně zbarvení Rainbow Lorikeet a Australian King
Parrot. Tito královští papoušci jsou velcí a většinou se párek
drží pohromadě. Jsou také nádherně zbarvení. Sameček je
jediný australský papoušek, který má kompletně rudou
hlavičku a bříško, zatímco tělíčko má krásně zelené. Jeho
družka má zelenou hlavičku a záda a rudé bříško. Prostě
nádhera. Proto se také cítíme poctěni, když zavítají na naší
zahradu. Dokonce jsme jim ochotni odpustit, když se na ní
chovají nezpůsobně a nechají po sobě spoušť.

Ještě pestřejší papoušci jsou ovšem Rainbow Lorikeet. Ti za
velkého křiku létají v hejnech a nechají se lidmi krmit.
Kliďánko se člověku usadí na hlavě, ramenou a rukách, jen
když jim podstrčíte nějaké semínko. Nejvíce si pochutnávají
na slunečnicových. Lorikeets k nám také občas zabrousí a my
se také radujeme. Nejvíce těchto milých papoušků jsme
ovšem měli na chatě v Novém Jižním Walesu. Dokonce podle
nich byl pojmenován park, ve kterém jsme měli naší chatu-
Lorikeet Park. Tam to byli naši velcí a nerozluční přátelé. A
jelikož věděli moc dobře, že by nazlobili ženu Máňu, kdyby jí
okusovali poupátka a keříčky, tak se raději vrhali na naší
snídani nebo večeři, kterou jsme obyčejně mívali venku.

Vůbec nejmajestátnější je pak Yellow-tailed black cockatoo.
Tento papouch dosáhne velikosti až 65 centimetrů. Jak jeho
jméno napovídá, tento opeřenec je černý jako uhel se žlutým
vnitřkem ocasu a žlutou skvrnou na obou stranách hlavičky.
Zatímco jsme se spatřením tohoto druhu mohli kochat na
chatě, v Melbourne jsme je nikdy bohužel neviděli.

Nu a teď se podívejme na zloduchy papouchy. Mezi ty jistě
patří Sulphur-crested Cockatoo. Toto jsou velcí, uřvaní a
dlouho žijící ( 50–60 let je průměrná životnost,) bílí ptáci se
žlutým hřebínkem na hlavičce, který se rozevře, když je
papouch stresovaný nebo rozzlobený. Lidé, hlavně ti, co se
pomátli na rozumu, si je za neskutečné peníze (od $1000 až
do $16000!!!) pořizují jen aby tyto své miláčky mohli naučit
mluvit. A oni se opravdu mluvit celkem snadno naučí.

Samozřejmě, že je lidé také učí sprostá slova a papouch pak
oblažuje lidskou společnost svými jadrnými nadávkami. Že je
to pták velice inteligentní nasvědčuje to, že dá dohromady i
celá souvětí. Různé vědecké experimenty ukazují jak se
Cockatoo dovede celkem hravě dostat z labyrintu klecí
zavřených petlicemi a zámky. Jen když ho na konci čeká
nějaká potrava.

Tento papouch má velký a silný zobák a je neradno jím být
klovnut. Byli jsme svědky příhody, kdy se mu malá holčička
snažila do klece podstrčit oříšek, ale zlý papouch do zobáku
pevně sevřel malinké prstíčky rychle bolestí modrající a ječící
holčičky. Pomohl teprve proud vody z hadice, což papoucha
naštvalo takovým způsobem, že ze sebe chrlil nadávky ještě
dlouhou dobu potom.

Za pozornost také stojí zmínka, že Cockatoo je
nejpopulárnějším terčem pašeráků fauny, protože například
v Japonsku má tento pták obrovskou cenu.

Zatímco se lidem líbí jak Cockatoo žvaní, farmáři ho z celého
srdce nenávidí, protože hejna Cockatoo dovedou naprosto
zdevastovat úrodu. Pohled na eukalypty obalené stovkami
Cockatoo je neuvěřitelný. Zelený eukalypt vypadá jako
zasněžený. Zrovna tak vypadají pole. A to je právě to, co nutí
farmáře tyto ptáky střílet. Mohou to dělat pouze oni, pakliže
mají zvláštní povolení. Jinak jsou tito papoušci v Austrálii
chránění. Člověku zůstává rozum stát, proč je Austrálie
nevyváží. Austrálie by za ně dostala tolik peněz, že by nám
vláda do konce mohla taky jednou trochu zdvihnout penzi.

Nejméně populární je určitě Corella papoušek. Tento bílý
papoušek je celkem malý, ale přesto dovede napáchat
mnoho škody. Stovky těchto stále potravu hledajících
papoušků se snášejí na zahrady, které s oblibou ničí. Hejna se
jich pasou na hřištích a vůbec kdekoliv roste tráva. Nevím, co
jim činí za radost se houpat a brousit si zobáky na telefonních
drátech, které také často překousnou. Jsou to potvory, které
se vůbec nebojí hlasitého pokřiku, tleskání nebo dobře
mířené bačkory. Teprve prudký proud vody je odstraší a to
pak za neuvěřitelného křiku odlétnou k někomu jinému. Díky
dlouhému suchu denně ožírají nové výhonky. Legrační je na
ně pohled jak se pasou okolo rušné vozovky a nic si nedělají
z tisíců aut jedoucích v jejich bezprostřední vzdálenosti.
Ačkoliv jsme milovníci přírody, tyto ptáky v žádném případě
nemusíme. Jelikož jsou také chráněni tak nemohu použít
drastičtějšího kroku, než postřiku hadicí, abych se jich
nadobro zbavil.

Co na toto závěrem říct? Všechna tolika lidmi obávaná
zvířata, která obývají náš kontinent vás nechají na pokoji,
pakliže jim dáte pokoj vy. U papoušků je to jiné. Některé
druhy vám dovedou pro nic za nic tak znepříjemnit život, že
jste schopni vzít zákon do svých rukou a chladnokrevně je
navždycky zlikvidovat. Silné zdi vězení by vás alespoň ušetřily
řevu papoušků!