Čaj na uklidnění

Držet krok s technickým pokrokem se stává s přibývajícím věkem stále obtížnějším.
Ochota učit se ovládat nové technologie totiž ve stáří rapidně klesá. Člověk je na pochybách,
zda má ještě vůbec smysl na těch zbývajících několik let života plýtvat mentální energií. V
mém případě se k tomu navíc přidávají i moje extrémně konzervativní povahové rysy.

Rozhodl jsem se proto, že nejlépe udělám, když budu všechny ty moderní vymoženosti, jako
kupříkladu sociální sítě nebo bitcoiny, ignorovat. Existují ovšem oblasti, kde tuto mazanou
taktiku nelze uplatnit v plném rozsahu. Tím mám na mysli například domácí spotřebiče jako
automatické pračky, myčky nádobí, telefony, televizní přijímače a jim podobné
nepostradatelné členy domácnosti. Jak se zkracuje jejich životnost, přibývají na nových
modelech další a další ovládací prvky a ikony, o jejichž účelu a významu mám jen mlhavé
představy. Z množství různých programů a funkcí stejně využívám jen ty základní.
Neschopnost všechny novoty zvládat vytváří neúměrný tlak na moji beztak už křehkou
mužskou psychiku. Její projevy se mohou vnějšímu pozorovateli jevit dokonce až jako
maniodepresivní stavy.

Duševní rovnováhu mi narušují i výrobci jiných komodit, kteří vymýšlejí pro své
produkty stále rafinovanější a z mého pohledu zcela nepraktické obaly, které se daří otevírat
jen za cenu značného nervového vypětí. Nenávratně pryč jsou asi ony staré zlaté časy, o
kterých vyprávěl děda, kdy se prý všechno balilo pouze do kornoutu. Nedávno jsem se
nějakou delší dobu potýkal s plastovým uzávěrem lahvičky s jakýmsi medikamentem, který
mi na manželčino výslovné přání předepsal můj ošetřující lékař. Nechápu, proč jsou taková
víčka prezentována jako bezpečnostní ochrana před požitím dětmi. Moje vnoučata by ho, na
rozdíl ode mne, dokázala otevřít během několika vteřin. Ve chvíli, kdy manželka
zaregistrovala moji stoupající hladinu testosteronu, mi taktně oznámila, že koupila čaj na
uklidnění. Musel jsem uznat, že vypít trochu čaje nemůže v žádném případě uškodit. Navíc
je to určitě mnohem zdravější než se cpát všelijakými sedativy. Krabička s čajem byla
vkusně zabalená v průhledné fólii, kterou se mi bohužel nedařilo odstranit. Nezbylo nic
jiného, než přistoupit k radikálnímu řešení. Ostrá čepel kuchyňského nože prošla následkem
mé nešikovnosti nejen fólií, ale i krabičkou s čajovými sáčky uvnitř. Naštěstí jich několik
zůstalo neporušených. Když jsem jeden z nich zaléval vroucí vodou z rychlovarné konvice,
zmizela v hrnku i šňůrka s papírovou cedulkou na jejím konci. Pytlík s čajem se mi sice
podařilo vyndat, aniž bych si vážněji opařil prsty, ale tu zatracenou cedulku ne a ne vylovit.
V rozčilení jsem čaj i s ní vylil do kuchyňského dřezu. A světe div se! V ten moment se u
mne dostavil pocit úlevy a jakéhosi zadostiučinění. Nakonec mě to, jak jsem s tím čajem
zatočil, docela uklidnilo.