Jak jsem se málem přešupačil

Dlouho jsem se na sebe odmítal podívat do zrcadla. Vlastně od mojí poslední
návštěvy Česka, kde jsem se díky pohostinným lidem vykrmil jako čuník. Od té
doby jsem měl tušení, že není něco tak zcela v pořádku. I na malé procházce
jsem se potil a funěl, jako když jde prase z bukvic, v obličeji jsem zbrunátněl,
když jsem si zavazoval tkaničky od bot. Pramálo mě upokojilo, když jsem si
namlouval, že se mi srazily kalhoty, košile a trička.

Nejvíce jsem propadnul panice, když jsem zjistil, že mně najednou narostly
prsní váčky, za které by se nemusela stydět žádná holka. Ano, to jsem silně
znervózněl navzdory tomu, že jsem si bláhově namlouval, že se alespoň můžu
něčeho s něhou uchopit, když zcela náhodou na mě přijde velký cit a vím, jak by
to dopadlo, kdybych se opovážil udělat nemravný návrh ženě Máně. Polil mě
studený pot, když jsem přes mocné panděro již dlouho neviděl své kladélko.
Položil jsem si drsnou otázku, zdali tam ještě vůbec je.

Náhle mě popadla strašná myšlenka jestli jsem se najednou ve věku, kdy už je
slušný člověk nejméně jednou nohou v penále, nepřešupačil na ženskou!
Takové věci se prý stávají stále častěji. V dnešní době se dítěti dává šance se
rozhodnout, zdali je kluk nebo holka. A jak často mnozí nešťastníci zjistí, že
vlastně dlouhá léta žili v mylném přesvědčení, že jsou to, či ono a společnost
jim místo peskování vyjde vstříc. Konečně holky, které se rozhodnou být
klukama mohou jít na chlapecký záchod a soutěžit, kdo dočůrá výš. Anebo zase
kluci, jako novo pečené holky, se mohou v převlékárně nabažit pohledem na
hihňající se nahaté spolužákyně.

Tyto vymoženosti moderní společnosti mě bohužel neuklidnily a tudíž jsem
udělal jediné, co v mé situaci bylo vhodné. Zeptat se ženy Máni jak na tom ve
skutečnosti jsem.

Máňa se na mě úkosem podívala, svraštěla čelo, pokrčila téměř s odporem nos
a pronesla: „No k ženský nemáš daleko, něco malilinkatýho tam ještě sice
vidím, ale měl bys s tím něco vážně dělat.”
“A s čím jako? Jak si ho můžu pro pána krále zvětšit, abych byl zase chlap?”
“ Ale ty furt o tom jednom. Já myslím, že bys měl něco dělat s tím téřichem.
Přestaň se tláskat čabajkama, buřtama a bůčkem, jez zdravě a hlavně přestaň
do sebe lejt pořád tu zrzavou vodu. Cvič!” zazněl břitký povel.

V tu ránu jsem si uvědomil, že to Máňa se mnou myslí dobře. Možná, že když
shodím něco kil, tak budu pohlednější, přitažlivější a náš manželský život se i v
našem pokročilém věku třeba opět probudí. A kdo ví, i některé stařence se
pohled na mojí ztepilou postavu zakalí zrak.

Uposlechnul jsem dobře míněné rady. Uzenky jsem pohodil pejskům, pivo jsem
s pláčem vylil do výlevky a začal jsem tvrdě sportovat. Každou volnou chvíli jsem
věnoval dlouhým procházkám, jízdou na kole nebo plaváním. Často jsem
pochyboval, dělám-li rozumnou věc. Tolik trpět jen kvůli tomu, abych byl zase
chlap?

Z deseti kilometrových procházek se vracím naprosto vyčerpán, zpocený a
neexistuje, abych nechytil bolestivého vlka, tedy opruzení delikátní zadní části
těla. Teprve vonné a hlavně velice drahé mastě mně pomáhají nudné
procházky vydržet. To aby jeden pořád jenom koukal, aby nešlápl na
jedovatého hada nebo do psího hovínka.

Zrovna tak fyzicky zničen se vracím s cyklistických výletů. Na nich trpí celý můj
člověk. Navíc, sužován zbytnělou prostatou, zoufale hledám stromeček za
kterým bych si ulevil. Jednou jsem si dokonce musel, díky Mánině stravě,
potupně ulevit. Zdvihnutí z podřepu, díky zatracené artritidě kolen, ovšem bylo
nad mé síly. Od pádu do strašlivého nadělení mě zachránila větvička, za kterou
jsem se chytil a mohl jsem se vztyčit. Zatracená staroba!

Jedině plavání mě uspokojuje. Nicméně musím podotknout, že musím překonat
hrozný stud, když se k bazénu promenáduji v plavkách, přes které je převalen
můj břich, který se při každém kroku houpe nahoru a dolu. Všimnul jsem si, že i
nadměrně otylé babky, které chodí do bazénu bůh ví proč cvičit, si na mě s
úsměškem poukazují. Pří plavání mě nic nebolí a zázračné hodinky mně ukazují,
že při této sportovní aktivitě ztrácím nejvíce kalorií.

Po ročním tělocviku musím konstatovat, že jsem zhubnul o třicet deka, protože
po každé aktivitě jsem tak hladový, že se vrhnu na skryté uzenky a vypiji několik
zrovna tak ukrytých piv, abych rehydratoval, což je pro přežití nesmírně důležité.
Takže, po pravdě řečeno, se moje figura výrazně nezměnila k lepšímu. Je mi ale
šumafuk, jestli na mě koukají stařenky s opovržením. Je mi zrovna tak jedno, že
už asi nikdy nezpečetím manželství láskyplným laškováním s Máňou. Hlavní pro
mě, dědka s jednou nohou v penále je, že mi společnost umožňuje, jít kliďánko
do dámské převlékárny anichž bych byl zatčen a tam se s očima na vrch hlavy
kochat…

Naštěstí jsem se nepřešupačil, ale jsem nyní nadšeným přívržencem všech těch,
pro jiné nepochopitelných, ba stupidních nařízení ohledně sexuální orientace!