*autorem ilustrace je Miroslav Šesták

Kouzelná mikve v Úsově

Žil kdysi jeden zbožný muž, zvaný Baal-Šem, Mistr Jména. Putoval sám lesy a
polnostmi staré Evropy z temných hvozdů Haliče přes kopce Bukoviny až po
rozbahněné stezky Podolí. Jeho kroky nesly klid, jeho hlas útěchu a jeho oči světlo,
které se nedalo pochopit, jen cítit.

Byl to muž tichý, ale ne uzavřený. Mluvil prostě, ale srdce zapaloval jako slova
dávných proroků. Učil, že modlitba se má zpívat radostně, v tanci, v zápalu, kdy se
tělo stává lodí a duše ohněm. Tvrdil, že voda očišťuje nejen tělo, ale i duchy, kteří
nás obestírají. Každý jeho den začínal ponořením do mikve, rituální lázně.
A tak se traduje, že roku 1744, když putoval Moravou, zavedla ho zvláštní vidina
světelný sloup nad kopci do malého města jménem Úsov. Byl to tehdy kraj s
početnou židovskou komunitou a pokornou dřevěnou mikví, ukrytou
za starou synagogou. A právě tam se Baal-Šem vykoupal. Měsíc stál vysoko, když
do vody vstoupil a jak voda jeho tělo objala, prý se hladina rozsvítila modrým
světlem jako z hlubin jiného světa.

Staří židovští učenci zaznamenali, že v oné chvíli bylo slyšet šepot ne slova, ale
modlitby samotné, které se vznášely vzduchem, i když je nikdo neříkal.
Z té noci zůstal kámen malý, nevýrazný, s hebrejským nápisem, ukrytý ve zdi.
Jen pár zasvěcených vědělo, co znamená. Ale kámen přečkal staletí. A když jej v
roce 1843 při opravě lázně objevili, začaly se dít podivuhodné věci.Nemocní se
uzdravovali. Ženy, které dlouho nenosily dítě, začaly rodit. Staří lidé cítili novou sílu.
A proudy věřících zvláště chasidů z Haliče a Uhr putovaly do Úsova, aby se ve
zázračné mikvi vykoupaly. Někteří odnášeli vodu v lahvičkách, jiní přespávali vedle
mikve na zemi a modlili se celou noc.

Jedna legenda říká, že jakási Ester, žena z Brna, která byla němá od narození,
promluvila poté, co v mikvi ponořila hlavu a slyšela v sobě hlas: „Buď světlem pro
ty, kdo ztratili cestu.“ Jiná žena prý uviděla ve vodě oči vlastního nenarozeného
dítěte a o rok později porodila chlapce, kterému proroci ve snu dali jméno Jákob Or
- Jákob Světlo.

Voda sama však nikdy nebyla obyčejná. Ti, kdo ji pili s posměchem, prý onemocněli.
Ale ti, kdo ji přijali s vírou, cítili, že se cosi v jejich srdci uklidnilo.
A tak i dlouho po smrti Baal-Šema, muže z lesů a jmen, působil jeho dotek skrze
vodu.

Úsově se stala tajným svatostánkem ne kvůli kameni, ne kvůli stavbě, ale kvůli
přítomnosti, která tam někdy v noci, mezi tichem a tichem, stále přebývá.