Johánkové
Zajímavosti z historie Chodska
Všeobecně známou skutečností je, že na Chodsku je Johánků jako hub po dešti. Málokdo však ví, jak ke svému příjmení přišli. Pokusím se vám toto tajemství poodhalit.
Od poloviny čtrnáctého století byly elitní pěchotní jednotky Osmanské říše tvořeny z Janičářů, původně válečných zajatců a násilně odebíraných křesťanských dětí. Dělo se tak na základě Devširme, známé také jako Daň v krvi, to znamená daň, kterou bylo povinno platit nemuslimské obyvatelstvo Balkánu Osmanům. Po výchově v muslimské rodině, kde se učili jazyku a islámu, byli odváděni k vojsku. Náročný vojenský výcvik trval tři až pět let, načeš následovalo bojové nasazení. Takzvaní Janičáři měli oproti osmanským Turkům různá omezení, například mohli nosit pouze knír a nesměli se ženit. Na druhou stranu požívali řady výhod a privilegií. Jedním z nich byla možnost karierního růstu. Sultánovy osobní tělesní strážci z řad Janičářů, zvaní Pejkové, měli mít údajně vyoperovanou slezinu, aby prý nepodléhali smutku a neustále se radovali. Pro nebývalou odvahu a krutost Janičářů se v Čechách vžilo přísloví: „Poturčenec horší Turka“. Janičáři vstupovali i do obchodu a politiky a dařilo se jim tam získávat významné posty. Po četných vzpourách zrušil Janičáře dekretem v roce 1826 sultán Mahmud II., snažící se o westernizaci říše. Podle tehdejších zvyklostí je dal v jejich kasárnách rozstřílet děly.
V roce 1683 svedla křesťanská Evropa jednu z nejvýznamnějších bitev s Osmanskou říší. Toto střetnutí ukončilo tureckou expanzi a zahájilo vzestup Habsburské monarchie. Spojená říšská, habsburská a polská vojska, pod velením polského krále Jana III. Sobieského, rozdrtila armádu Kary Mustafy Paši a osvobodila obléhanou Vídeň. Je třeba zdůraznit, že v rakouském vojsku sloužilo mezi jinými i mnoho odvedenců z Chodska.
Vojenští veteráni po vítězném boji s Osmany přivedli s sebou domů i některé válečné zajatce. Na Chodsku se jim začalo říkat Johánkové. Snad proto, že tehdejší středověcí Buláci měli ještě určité potíže s vyslovováním eř. Chodové se je postupně snažili navrátit do lůna katolické církve, což se jim docela úspěšně dařilo. Dávali jim namísto muslimských jmen příjmení Johánek. Na Chodsku se později Johánkové projevili i jako schopní hospodáři. Někteří z nich se postupně vypracovávali na poklasné, šafáře, hajné a další významné funkce v tehdejším feudálním zemědělském systému. Jejich zásluhou se začaly uplatňovat do té doby nevídané novoty, známé pod odborným termínem turecké hospodářství. Tuto svého času pokrokovou metodu překonala až bolševiky prosazená kolektivizace. Mnoho Johánků se na Chodsku oženilo, což původně v Turecku nesměli. Jejich potomci žijí mezi námi dodnes.

Josef Ptíca
Česká republika
Týdeník pana Ptícy: Zajímavosti z historie Chodska
Historie je plná příběhů – jen se na ni podívat správnýma očima. Pan Ptíca, “chodský kronikář” s jemně ironickým brkem a srdcem folkloristy, odkrývá události z minulosti, které by leckdo přehlédl.