Chovatelství

Zajímavosti z historie Chodska

Chodové v minulosti vynikali nejen v bojových uměních, ale současně byli i úspěšní pastevci a chovatelé domácího zvířectva. V dávných dobách při ostraze zemské hranice kočovali se svými stády Královským hvozdem od Svaté Kateřiny až po Ronšperk. Po nějaké době, kdy už byly skoro všechny lesní paseky vypasené, se začali usazovat ve vsích podél hranic. Hlavní jejich činností sice nadále zůstávala strážní služba, ale ve volném čase se začali věnovat i zemědělství. Zpočátku na jejich políčkách převažovaly pícniny. Není divu, domácí zvířata vyžadovala značné množství potravy a pást už nebylo kde.

Tur domácí (Bos taurus) vznikl domestifikací vyhynulého pratura euroasijského (Bos primigenius). Hovězí dobytek chovaný Chody byl původně malý horský skot barvy žlutě plavé. Tomuto dobytku se říkalo parajti. V první polovině 19. století doznal určitých změn vlivem zilluského dobytka, importovaného z jižních Tyrol. Později přispěl chodský skot ke šlechtění českého strakatého skotu, často též nazývaném česká straka. V roce 1885 započal známý odborník, inspektor kouteckého panství Josef Strouhal křížit chodský skot se švýcarským simenským plemenem. Tím odstartoval dnes již bohužel zašlou slávu takzvaného novokdyňského skotu. Může nás jen těšit, že se stáda krav do chodské krajiny opět vracejí.

Kastrovaným býkům se říká voli. Vyznačují se velkou silou, a proto byli využíváni výhradně v tahu. Nejčastěji je zapřahali do pluhů nebo povozů. Pro mírnou povahu a snadné ovládání byli chodští volové oblíbeni po celých Čechách. To bude důvod, proč se i dnes přátelé a známí navzájem důvěrně oslovují: “Ty vole”. Toto krátké a výstižné slovní spojení používá jak spisovná čeština, tak i všechna nářečí, včetně bulačiny.

Předkem prasete domácího bylo domestikované prase divoké (Sus scrofa). Chov prasat ve starověku popisuje například Homérova Odyssea. O tom, kdy přesně s ním začali Chodové, vedou historici vleklé spory. Podle archeologických nálezů kosterních pozůstatků v okolí Pece pod Čerchovem se odhaduje, že k tomu mohlo dojít někdy na podzim roku 1165. Palacký ovšem uvádí březen 1168. Kvalita masa chodských vepřů neměla v zemích Koruny české konkurenci. Pokrmy z chodského vepřového nesměly chybět na žádné významnější hostině, pořádané českými panovníky. Václav Hájek z Libočan ve své kronice (Kronika Czeska) uvádí, že Ferdinand Habsburský si u příležitosti korunovace českým králem v roce 1527 objednal u Chodů 180 vepřů (čtvrt tuctu kop). Císař Leopold I. zase projevil svou oblibu v chodské šunce, které dával přednost před šunkou pražskou nebo parmskou, zmírněním trestů, udělených chodským rebelům v roce 1695. No a původně chodské vepřo, knedlo, zélo se dokonce stalo národním pokrmem.

Chodská klapouchá prasata posloužila jako základní genetický materiál při šlechtění přeštického černostrakatého prasete. Na stranickém zasedání, kde se rozhodovalo o tom, komu v Přešticích postavit pomník, tehdejší předseda JZD úspěšně argumentoval:

“Lenin, ten pro nás udělal hovno, ale přeštický prase, to nás proslavilo.” 

Jeho zásluhou a tak trochu i chodských chovatelů mají dnes přeštická prasata svůj vlastní pomník.

Při každodenních večerních přátelských setkáních chodských intelektuálů v domažlickém Konšelském šenku přišla jednou také řeč na to, že okolní sousedé přirovnávají Chody pro jejich kladný vztah k ženám k jimi chovaným prasatům. Jindřich Jindřich, tehdy už ve značně povznesené náladě, rezolutně prohlásil:

” Ať si o nás říkají bulácký kanci, hlavně, že nejsme svině.”

Česká slova krocan a krůta mají nejasnou etymologii. Někteří odborníci jim připisují onomatopoický původ. Chodský název puťa je ale historicky doložen. V roce 1765 odjel draženovský sedlák Ondřej Hána do Ameriky navštívit svého bratra, který farmařil poblíž města Omaha v Nebrasce. Domů si přivezl několik chovných párů amerických krocanů, dar jednoho indiánského náčelníka, v siouxštině nazývaných putha. Hánův zkomolený překlad do bulačiny puťa se na Chodsku kupodivu rychle vžil. Sousední Bavoři ho převzali jako die Putte. V Čechách se krůtám také někde říkalo americké slepice. Chody chované krůtí plemeno se vyznačovalo dlouhými ocasními péry a relativně malým hudrovadlem. Z tohoto důvodu jejich krůty hudrovaly celkem sporadicky a navíc nijak zvlášť hlasitě. Proto se tichým, skromným a nenáročným ženám začalo říkat puťky nebo putinky. Ještě v dnešní době volají české hospodyňky na svoji drůbež:

” Puťa, Puťa ná”