Moskva

Hledím do tváře Lenina
jak nehybná iguána v terráriu
leží ve skleněné kopce
do ticha místnosti
ševelí klimatizace

Kolik dobrých lidí
docela zbytečně
krutě a zločinně
pohltila smrt?
Proč jenom On
mrtvý přežívá
zarputilý jak zaživa?

Doma Jaro pražské
a tady lidé hledí na mne
s obdivem a se závistí
z Rudého náměstí dívám se
na kopule chrámu Vasila Blaženého
proč asi byl tak blažený?
Kopule chrámu laská jarní slunce
stejně co svítilo na vraždy a mordy
ruského důstojnictva
ruské inteligence…

Pár měsíců po návštěvě
mrtvého Lenina
slunce srpnové
leskne se na hlavních tanků
jedoucích z této ohromné země

do mojí malé…

Rudé náměstí!
Rudá armáda!
Rudá vlajka!

A rudé oči dívek plačících
pod pásy tanků
na Václavském náměstí
ani tehdy Vladimír Iljič
nepohnul se
ve svojí skleněné rakvi…