Měl Heraklitus absolutní pravdu?

Řecký filosof (535 — 475) je připomínán jeho slavnou větou: Nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky.
Jsem už řadu let seniorem, důchodcem, prostě kmetem a jako takovému, dostává se mi více volného času než lidu pracujícímu, pokud tedy se nedostaví příkazy, návrhy a podobně, aktivity co do údržby zdraví a nebo častější nezbytnosti údržby zevnější nebo i vnitřní podoby byť skomného majetku, snažím se sledovat co se děje ve světě. Což mne, v různé intenzitě a četnosti, přivádí v úžas, zvyšuje adrenalin v krvi, bez ohledu na skutečnost, že nemohu, samozřejmě, na věcech sledovaných nic změnit. To ale neznamená, že bych to vše nemohl sledovat ať už s pocity radostnými nebo zcela naopak, ba dokonce s oprávněnými obavami o tak t.zv. věci budoucí, k nimž svět a jeho obyvatelé spějí. Historikové, odborníci v této věci nejlépe zasvěcení, informují nás průběžně o tom, že historie se opakuje a to dokonce v takových detailech, že pokud jde o dění neradostné až tragické, podobnost liší se jen délkou uplynulého času mezi těmi tak podobnými událostmi. A tu mne napadá ona filosofova řeka, která si v čase plyne a skutečně neumožňuje vejít opět v různém čase do téhož proudu, téhož složení vod. Připodobníme-li však historické dění k takové řece, takový opakovaný vstup do stejného místa je … možný! Zde se nabízí připomínka jiného sdělení a sice, že národ, který se nepoučí ze své neradostné historie, bude překvapen jejím opakováním!

To tedy jsou slova, moudrá, informují o skutečnostech, událostech, o tom, jak lidstvo si v tom určitém období vede a dle toho jak si buduje cestu do vlastní budoucnosti dle toho vypadající.
K názoru, že lidstvo je v podstatě nepoučitelné ze svých minulých chyb, není třeba filosofické či politické zdatnosti. Proč se ale z historie mocní dnešního světa, ať již ve svobodné dosud Evropě nebo svobodných dosud Spojených států amerických, odborníci či jedinci za ně se považující, neposkytují zevrubné, dokonalé vysvětlení. Ale tu jsme u problému: vysvětlení není jednomyslné a jednoznačné! A tu laik a pozorovatel, jakým jsem kupř. já, má než jednu možnost: dohadovat se o tom, zda s přihlédnutím ke světovému dění je možné zpochybnit moudrost Heraklitovu a nebo není.

Zde si dovolím důležitou vsuvku: nikdy nebylo občanům, politikům a hodnostářům dopřáno tak rychlých a bohatých informací o tom, co se právě v tu či onu chvíli děje na tom či onom místě zeměkoule. Dalo by se říct, že moderní technologie a dokonalá informatika má velmi kladný vliv na světové hodnocení ve srovnání s minulostí. Tu si troufám říct, že ale snad nikdy nebyla tato na první pohled dokonale pozitivní možnost zneužita. Už v knize Dvacáté století z roku 1991 píše P.Johnson: Snad v žádné době se nenakupilo na různých místech světa tolik krutostí a zvěrstev, lží a beznaděje jako právě v naší době, která bezostyšně skloňuje slova pokrok, svoboda, demokracie a lidské práva ve všech pádech s výsledkem ďábelsky paradoxním.
A dnes, v roce 2021 není tomu jinak. Oproti kupř. cenzuře, která byla samozřejmostí totalitních režimů, dnes a s postupem času stále více, cenzura začíná existovat, navíc obohacena vyslovenými lžemi a polopravdami. Jak může občánek, který sotva je schopen uvědomit si neuvěřitelnou informaci, zjistit jak moc je pravdivá nebo naopak, když, nežli se naděje, dostavuje si informace jiná, nejednou protichůdná, jež teprve po čase prokázana je za nepravdivou pokud není zcela nadále ignorována?

A tu, záměrně vynechávaje situaci v Evropě, kde zvolením Ursuly van der Leyenové do předsednictví EU, rozhodně nenastal důvod k radosti daný tím, že tato dáma, nebude sledovat politiku neblaze proslulého předchůdce Junckerse. Co se navíc stalo je, že A. Merkelová si v Německu upevnila svou pozici a další dáma, Annegret Kramp-Karenbauer (zvaná stručně KKK) ač před časem v jedné řeči vzbudila naději na odklon od politiky A.Merkelové, teď to tedy dokonale vyšumělo, jak se v naší kotlině české říká. Německo je v rukou dámského Triumvirátu, který, myslím, bude jen pokračovat v otevírání cesty levicovému liberalismu, v doslova nepřátelkém vztahu k D.Trumpovi, ignorování islámského nebezpečí a v opomínání základních hodnot svobody a demokracie.

Ale je tu ještě Amerika, její Spojené státy! Tam bylo vykročeno k předvolebnímu boji o Bílý dům v roce 2020. Nikdy k takovému zápolení za Demokraty nenastoupilo tolik borců jak tehdy: 24!
Ale to jsem odbočil od řeckého filosofa a jeho slavné moudrosti a mého zpochybnění její absolutní dokonalosti a přesnosti. To se samozřejmě nemůže obejít bez konkrétních výsledků pozorování k onomu kacířskému snad názoru vedoucímu. Ač více než dost materiálů dodává mi k tomu vývoj politické situace v Evropě, sleduji přece jenom více co se děje buď v mém domově v Kanadě, ale hlavně u jižního souseda, světovým významem a pozicí značně důležitějších Spojených státech amerických. Renomovaný autor Paul Johnson ve shora zmíněné knize nemohl samozřejmě vynechat co se dělo za vlády Mao Ce-tung v Číně, celou tu šarádu proměn žalujících a trestajících v obžalované a trastané i hrdelně a to v průběhu krátkého času; konkrétně tedy čtenář se dosti dozvídá o průběhu a dramatických výsledcích Velikého skoku a zločinném průběhu Kulturní revoluce v letech šedesátých minulého století a následujících fantasmagorických proměn proíhajících až do Maovy smrti 9.září 1976. Neuvěřitelně bohatý je souhrn provinění , za které Rudé gardy trestaly. A tu se ocitám u vlastní podstaty tohoto povídání. Ocitám se o padesát let nazpět, v Maově Číně, prožívající právě neuvěřitelnou absurditu, jež se své nehumánnosti a zločinnosti přidružuje k tomu nejstrašnějšímu, čím svět poznamenal Hitlerův nacismus či Stalinův pokus o nastolení komunismu v mnoha zemích, které neblahým řešením konce druhé světové války ztratili svou svobodu a samostatnost. A současně, v ohromení a úžasu sleduji, jak stále víc událostí v dnešních Spojených státech připomíná tu minulost! Jaké nápady, jaké požadavky zaznívají z úst demokratických kandidátů na křeslo v Bílém domě! Jak mi to připomíná neblaze proslulou éru Joe McCarthyho! Dnes, znovu se vrací na obrazovky a hlavně do jednací síně R.Mueller, aby navzdory už uzavřené záležitosti, měl snad nakonec pojednat o zločinnosti D.Trumpa ve věci spolupráce s Ruskem a protivení se vrchností! Jak dlouho, bude se navracet ten trapný bumerang, než zlobou se zalykající J.Nadler, N.Pelosi a jiní budou konečně ve svém počínání nadobo ztrapněni?

Je to neuvěřitelnost sledovat proslovy vedoucích demokratických kandidátů. Návdavkem pak urážky O.Cortéz prezidenta, předhánějící se v tom s Muslimkou Ilham Omar, se svým osobním rejstříkem nikterak pozoruhodným! Rassismus, xenophobie a pod. sviští vzduchem jak jedovaté šípy původních obyvatel Ameriky! Na jejího prezidenta v roce 2019! Tyto dámy nazvaly svou současnou domovinu ostudným slovem garbage. Odpadkový to koš! Proč pak tedy hordy z Mexika a Jižní Ameriky tak vehementně do USA chtějí! Jak dokonale všechno je dnes naruby,
největší mistři absurdity nemohli by nikdy snad získat lepší inspiraci jak v těchto dnech! Co se našinec ještě dozví od té zatím vedoucí čtyřky demokratických kandidátů lačnících utkat se za necelé dva roky s Donaldem Trumpem? Od J.Bidena, K.Harris, B.Sanderse, E.Warren?
Co se od té doby změnilo?

Jak sděluje P.Johnson … dějiny dvacátého století jsou dějinami zneužívání moci a lidské pošetilosti, která to umožńuje. Nemůže být lepší definice politické správnosti! Není nijak plané nebezpečenství toho, že strach opět zlikviduje lidské hodnoty a jeden druhého strhne do stále větších hlubin zla. Autor též sděluje jak tragédie moderního Německa je názorným příkladem jak nebezpečné je zpolitizování akademické půdy a politická angažovanost univerzitních profesorů. Ať je to směrem doprava nebo doleva výsledek je stejně katastrofální, nebot jde vždy o otrávení studnice pravdy.