Odpověď na reakci čtenáře

Panu Strnadovi můžu především poděkovat za jeho věrnost Obzoru, byť má proti některým příspěvkům často velmi vyhraněný názor. To však nesmí bránit tomu, aby ho směl na stránkách Obzoru vyjádřit. Jako pochopení tohoto principu však i on musí akceptovat naše právo k jeho výhradám zaujmout stanovisko. Týká se jeho reakcí na články Dva kameny a Jakou že má barvu.

Zjevně má literární nadání, jen se obávám, že umí číst jen písmena, která mají rudou barvu. Krom toho se i mýlí, když fakta touto barvou nevoní. Ta klidně vzedmutě emocionálně nazývá nenávistí. To připomíná známý postoj kdo nejde s námi, jde proti nám, takže jiný názor označí nepřítele. Trochu zpozdilé, pane Strnade, tahle pravidle už máme více jak čtvrt století za námi. Protože však uvádí ve výčtu nenáviděných vedle USA i Rusko, řekl bych, že se nedostatečně orientuje v politické demografii, ledaže má jakési antipatie k autorovi. Pokud zmiňuje anonymně, tajuplně, míní jistě prezidenta Zelenského, musím mu připomenout, že byl svobodně v demokratických volbách zvolen a jen díky ruské invasi, tedy válečnému stavu, mu ukrajinská ústava neumožňuje nové volby a tak ve funkci musí se vším, co k tomu náleží, zůstat. Nutno dodat, že svou funkci prezidenta své země plní velice dobře.

Není, pane Strnade, slušné, ani etické, podsouvat někomu zlé úmysly jen proto, že nemá stejný názor, v našem případě podezírání autorových oponentů z měknutí mozku, dokonce autoritativně určit tuto diagnozu autorovi. Neměl by svou fantazii pouštět tolik z uzdy. Tím však jeho autoritativní soudy nekončí, když autora obviňuje z falšování dějin. Není příkladně pravda, že, Rusko už vůbec ne, vyhrálo 2.SV. Tehdejší SSSR bylo jen jeden z vítězů, přičemž je třeba si uvědomit a dát do souvislosti, že hlavně jeho , tedy Stalinův pakt s Hitlerem, umožnil zahájení této války.

Jestliže je stařecká neschopnost schopná úspěchu, pak je to protimluv a svědčí jen o neschopnosti, nebo neochotě dát věci do správných souvislostí. Rozhodně však stařecká neschopnost nemůže omlouvat její úspěch. To pak jen potvrzuje a vysvětluje jeho postoje.

Na závěr, netoužím po jakékoliv gloriole, co dělám, dělám jen proto, že tomu na základě doložených faktů věřím.