Ceny Nadace Herberta Haaga 2025

“Minulý víkend jsem se zúčastnil již po patnácté udělování cen Nadací Herberta Haaga ve švýcarskem Luzern.Tuto nadaci založili přesně před 40 lety dva významní švýcarští teologové Herbert Haag a Hans Küng s úmyslem udělovat ceny věřícím lidem, kteří se angažují za větší otevřenost, dialog a demokracii v církvi. Z letošních laureátů jsem byl velice “na měkko”, protože je to i moje celoživotní téma: Dialog mezi náboženstvími. Jak můžeme být, jako věřící, věrohodní, když třeba jako katolíci pohrdáme Židy, nebo Muslimy, nebo naopak a pod? A tak jsem si dal s texty letošního ocenění větší námahu jako po jiné roky a ve snaze zachytit atmosféru a důvody letošního ocenění jsem přeložil celé pasáže.”

Letošní cenu Nadace Herberta Haaga obdržela Dina El Omari, profesorka Centra pro islámskou teologii na univerzitě v Münsteru, dále Edith Petschniggová, profesorka katolické religie v Grazu a Michel Bollag, spoluzakladatel zürišského Vzdělávacího institutu a pozdějšího Institutu pro mezi religiózní dialog. Předáním ceny nadace ocenila jejich úsilí v zasazovaní se o mezi religiózní dialog v pluralisticko-sekulárním kontextu.

Pro přiblížení atmosféry si dovolím vybrat několik citátů či pasáží z proslovů, které při slavnostní akci zazněly.

Dr. Odilo Noti, President Nadace Herberta Haaga, kromě jiného řekl:

„Letošní ocenění lze chápat jako dialog pod vlivem podmínek, charakterizujících dnešní pluralisticko-sekulární a demokratickou společnost. Jinak řečeno: Nadace Herberta Haaga se zasazuje o obnovení a rozvoj religiózního dialogu v evropských demokraciích.”

Takový leitmotiv může být vzhledem k současným politickým a globálním výzvám překvapivý a bohužel, může působit i jako naivní, cizorodý prvek. Jsme totiž konfrontováni se současností, která je charakterizována válkou a terorem, nacionalismem a pravicovým radikalismem, rostoucí polarizací a nesnášenlivostí. Navíc s náboženstvími jako možnými spoluviníky … Po přelomovém roce 1989 bylo možné v politických projevech opětovně slýchat názor, že po pádu berlínské zdi a zhroucení reálného neexistujícího socialismu ve východní Evropě, se nevyhnutelně a nezadržitelně dostaví svoboda, mír a demokracie. Zdálo se, že společnost a svět našly svůj osud a američtí intelektuálové, jako Francis Fukuyama, dokonce hovořili o „konci dějin“. Nyní, po poměrně krátké době, jsme svědky konce tohoto „konce dějin“. Svoji roli zde hrají i náboženské představy. Tento konec symbolizuje sebeprezentace politiků s motorovými pilami, jako Javier Milei v Argentině nebo Elon Musk za Donalda Trumpa v USA.

„Teď bude všechno jinak!“, zní jejich výhrůžné poselství.

Motorová pila, kterou téměř přesně před 100 lety vyvinula švábská firma pro práci v lese a v zemědělství pro kutily, nyní znamená svého druhu (sui generis) demoliční kouli.

Příliš si to však usnadňujeme, pokud se domníváme, že obraz s řetězovou pilou má co dočinění pouze s několika nevýznamnými populisty s absencí nezávislého, politicky organizovaného myšlení. To se nepochybně může týkat Mileiho, Muska nebo Trumpa. Ale například J. D. Vance, víceprezident a potenciální nástupce Trumpa, je jiný příběh. Na bezpečnostní konferenci v Mnichově obvinil nás Evropany z deficitů, konkrétně z deficitu svobody a demokracie. Učinil tak ve jménu tzv. postliberalismu. Na rozdíl od libertariánů Muska a Trumpa je mladý katolík Vance neo tradicionalista. Při bližším pohledu na Vance se ukazuje ideologie, kterou by se měla zabývat i náboženská kritika, zejména ta křesťanská, katolická. Pracuje totiž s tradičními náboženskými kulisami. A není to jen případ Vance, ale také Pete Hegsetha, ministra obrany. Oba byli studenty filosofů a politologů, jako jsou Patrick Deneen a Gladden Pappin, nebo Chada Pecknolda, profesora teologie na katolické univerzitě ve Washingtonu. Ti všichni se řadí mezi pravicové katolíky. Sami sebe považují za postliberály, ale ve skutečnosti jsou antiliberálové. Jejich kritika modernity zmiňuje také izolaci, sociální roztříštěnost nebo rostoucí ekonomickou nerovnost. V praxi jsou však proti rovnosti, přesněji řečeno proti rovnosti svobody, proti republice i proti dělbě moci. Každý, kdo klasifikuje fakta a vývoj ve vědě a politice historicky, nebo je dává do souvislostí, čímž je spíše relativizuje, na sebe strhne hněv post nebo anti-liberálů. Vzdávají hold „zuřivě arogantnímu antitradicionalismu“, jak tvrdí Patrick Deneen. Jazyk post- nebo antiliberálů je nábožensky inspirovaný. Je prosycen kategoriemi jako dobro a zlo, hřích a zbožnost. Mluví o andělech a ďáblech. A stejně jako svatý Augustin viděl pohanský Řím ve válce s Božím státem (Civitas Dei), je tomu tak i u post liberálů:

Liberálové a jejich politické elity jsou pohanským Římem, neboť jsou zodpovědní za „šíření neřesti, nepořádku a bídy, “.

Stručně řečeno: jsou ďáblem.

Dochází zde k instrumentalizaci náboženství pravicovými politickými vůdci. Proto se nesmíme spokojit s ironizováním protagonistů řetězové pily. Musíme také kritizovat a odhalovat politicky účelovou instrumentalizaci náboženských pojmů a náboženských tradic. Trump nemá žádné náboženské přesvědčení a už vůbec ne náboženské znalosti. Má však za svými zády lidi, jejichž cílem je: Udělat Ameriku opět křesťanskou a bílou. Amerika se musí stát křesťanskou a bílou. To jsou zcela fundamentalistické a rasistické představy. Svůj podíl na tom nese i katolická církev. Například se uvádí, že na Trumpa má značný vliv úzký okruh katolíků Opus Dei, zejména pak kardinál Timothy Dohan z New Yorku. Ten vedl silnou kampaň ve prospěch Trumpa, kde „tahal za nitky“. Jak analyzuje teolog a bývalý laureát naší nadace Hille Haker, Dohan dlouhodobě formuje americkou biskupskou konferenci v boji proti tzv. kultuře smrti a potratům, proti tzv. genderové ideologii a proti katolicismu, který se údajně zajímá pouze o sociální spravedlnost. Dnes je podle Hilleho Hackera americká biskupská konference rozdělena. Papež František totiž několika chytrými jmenováními rozbil dominantu Dohana a jeho kohorty.

Přesto bychom se měli mít na pozoru před zjednodušováním, že rozhodujícím faktorem ve volbách nebyli konzervativní a reakční katolíci, ale evangelikáni. Tam Trump získal až 80 % hlasů.

Hille Haker zde připomíná:

“Nebylo to drtivé vítězství, jak Trump neustále tvrdí. Společnost je hluboce rozdělená, což je velice špatné, ale existuje tolik „frakcí“, že nelze jednoduše říct, že všichni křesťané pochodovali jedním směrem.“ 

O to důležitější je náboženská či teologická kritika trumpismu. V zájmu lidské důstojnosti, v zájmu svobody, rovnosti a spravedlnosti. Tím se vracíme k leitmotivu letošního udílení cen. Členka správní rady nadace Irmtraud Fischerová nyní vyzývá k obnově náboženského dialogu v evropských demokraciích.

Na pokračování.…