Kovotechna, n.p.

Vhodnější titul by možná byl: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Uvědomil jsem si to už nejednou, vždyť můj život vlastně plynul celkem bez větších zádrhelů, leda těch, které jsem si přivodil sám.

Nijak jsem samořejmě nebyl potěšen, když po maturitě na vykonání přijímacích zkoušek na ČVUT došel dopis informující o mém nezdaru a důvodu k tomu (v těch dobách nijak ojedinělý…kádrové nedostatky). Tehdy pravil strýc Eduard, otcův bratr:

-Inu, což aby to chvíli zkusil u nás, bude se mu tam líbit!- To místo mé spokojenosti mělo být Kovotechna, n.p.,kde strýc byl zaměstnán. A tak se i stalo.

Stal jsem se placeným členem této pospolitosti obývající jednu kancelář podniku: pan Kudláček, rok co rok vyhlášený nejlepším pracovníkem, pan Klement, robustní chlapík s mohutnou hlavou a v té době buřičsko-protistátních názorů, ing.Slavíček, člen komunistické strany, pan Seydl, úředník referující hlavně o svých tenisových zápasech, pan Novák, rozvedený měsíc po narození svého dítěte s ženou, která byla absolutním protikladem bytosti, s níž by chtěl spojit svůj život, pan Studničný, skalní komunista.

Vedoucím celého podniku ( jeho provozní, výrobní část byla jinde) k němuž patřily ještě dvě další kanceláře, byl ing.Šimandl, který se občas do naší kanceláře přišel podívat a přátelsky s námi pohovořit. Pracovně i všeobecně. Jeho sekretářkou byla pohledná dáma středního věku a pozoruhodné postavy, kterou jsem pozorně sledoval kdykoli přišla, aby nám dodala případnou poštu či materiály a zalila pár květin v kořenáčích, ozdoby to naší budovatelské stanice. Byl mi přidělen solidní stůl a něco práce. Ke zvládnutí mých povinností pomáhal mi pan Kudláček.

Pracovní tempo našeho úřadu nelišilo se, myslím, valně od tempa v mnoha jiných úřadech té doby. Hlavním cílem našeho snažení byla tzv. paletizace, tedy způsob ekonomického přesunu a manipulace s výrobky.

Když jedou k nám přišel strýc Eda, který se značně zasloužil o mé přijetí coby letitý zaměstnanec podniku a zeptal se, jak se mi v Kovotechně líbí, nemohl jsem odpovědět jinak, nežli kladně. A byla to v samé podstatě pravda.

V kanceláři docházelo k zajímavým debatám a to hlavně mezi komunistou Ing. Slavíčkem a ohnivcem panem Klementem. Sdělení a argumentace tohoto mohutného a zavilého kritika stávajících poměrů nejednou mi naháněla hrůzu jak to asi dopadne. Neboť páně Klementa slovník byl politicky odvážný v té neblahé historické době. Ale ing.Slavíček, komunista, se jen smál a snažil se panu Klementovi odporovat a i když jsem mnohdy vycítil, že se mu to nedaří, docházel jsem posléze k názoru, že ing.Slavíček nemá nijak v úmyslu vlivem svého stranického členství svého kolegu potrestat. Tento ing. Slavíček bral vše více s humorem, zatímco pan Studničný, komunista skalní, pouštěl se do hlubších argumentací. Ty ale také rozohňovaly pana Klementa, jehož tváře brunátněly a jeho veliká hlava jakoby se ještě zvětšovala.

Velmi zajímavou postavou byl pan Kudláček, rok co rok vyhlašovaný Nejlepším pracovníkem, ač nebyl členem komunistické strany; tichý člověk, jen občas, v pondělí, nás informoval, jaký koncert nebo jakou výstavu v neděli nebo v sobotu navštívil se svou dcerou, kterou nazýval Kuja (Kudláčková Jana). Pokud by si někdo z nás (včetně inženýra Slavíčka) nevěděl s technickým problémem rady, obracel se na pana Kudláčka a vždy se mu dostalo vysvětlení a uspokojivé odpovědi.

Já jsem si ale v té kanceláři liboval hlavně díky panu Novákovi. A to většinou také v pondělí, kdy tento člověk, sužovaný ledvinovými kamínky, rozděloval se s námi v pozoruhodných detailech o svá víkendová dobrodružství, která se začínala v kavárně Savarin a končila v jeho bytě. Po několika jeho informativních větách jeho tvář nabývala výrazu jakéhosi zvěstování a nám všem bylo jasné, že problémy paletizace jsou pro tohoto člověka tím nejposlednějším, co má na mysli.

A právě, když jednou diskuse pana Klementa se soudruhem Studničným dostávala silný nádech ošemetnosti, pan Novák se vmísil další příhodou, za nemalé radosti ing.Slavíčka. Do svého bytu pozval dámu, s níž se seznámil v oblíbeném podniku. V obývacím pokoji měl na stěnách řadu pěkných obrazů, které si dáma se zájmem prohlížela. A tu v jednu chvíli pan Novák rozevřel kalhoty a klidně pravil:

-A co říkáte tomuhle, milostivá?

-To je ale vůl!- řehtal se pan Klement. ‑A co ona?-

-Některé ženy jsou moudřejší než my a tahle k takovým patřila,- pravil pan Novák.

Po roce působení v Kovotechně podal jsem si další přihlášku k pohovoru na ČVUT … výsledek se nelišil od prvního pokusu. Ale dostal jsem přidáno a pan Novák nebyl nijak skoupý na své choulostivé příhody, ing.Slavíček s panem Klementem vedli nadále ohnivé filosofické diskuse, do naší kanceláře přinášela poštu pohledná sekretářka ing. Šimandla, bylo nač se dívat .. a tak uplynul mi další rok. A nastal čas učinit další pokus (v duchu jsem se rozhodl poslední … buď hop a nebo trop!) K tomu ale bylo opět nezbytné doporučení zaměstnavatele. Obrátil jsem se tedy na ing.Šimandla.

-Ano, rád pomohu, ale soudruh Studničný je v té věcí více kompetentní,- usmál se ing. Šimandl. To jsem dost dobře nechápal, neboť ten byl jeho podřízeným .

Je to v pytli, usoudil jsem, ale po několika dnech požádal soudruha Studničného, skalního to komunistu, o pomoc.

Klidným gestem dal si tužku za ucho, kde bylo její časté místo a pak svým pomalým hlasem řekl:

-Naše společnost potřebuje schopné lidi, vzdělané. Ano, dochází k nejednomu omylu v té naší nové společnosti, přehmatům … ale tak tomu přece bývá při každé významné změně.… tys tady u nás působil už dva roky, nic slavného to sice nebylo, ale i tak nevidím důvod, proč bychom tvoji trpělivost nemohli teď odměnit doporučením ke studiu, pokud o něj máš ještě zájem.

- Tak pravil soudruh Studničný, funkcionář ROH a skalní, dlouholetý komunista.

-Zítra dones nezbytnou žádost,

- dodal.

Učinil jsem to. A on moji žádost doporučil.

Ale já měl stále pocit, že daleko větší pozitivní vliv měla dívka, dcera aktivní komunistické funkcionářky, s níž jsem byl v těch časech zadobře. V té době takové věci jako odpracované hodiny v Akci za Prahu krásnější měly značný vliv na osud člověka. A tato milá dívka se zasloužila o to, aby těch odpracovaných hodin na mém jméně byl značný počet. Ačkoli jsem na Petříně v té věci a po boku Vendulky velebil město asi hodinu, než jsme se odebrali do krás sadu.

A tu si, stařík, připomínám ono

… Láska hory přenáší!

A nebo

… moudřejší rabínovo: Všechno je jinak!

Byl to nádherný pocit, když jsem obdržel obálku s vyrozuměním, že jsem na fakultu přijat. Byl právě nádherný, slunečný den, vyšel jsem na ulici a ta mi připadala krásnější než kdykoli jindy. V tu chvíli jsem nijak nepomyslel na případnou obtížnost studia. Pociťoval jen radost a zvědavost jak to všechno dopadne, co se od podzimu začne ve staroslavných prostorách budovy na Karlově náměstí!

A stalo se.