100 dní hájení vlády: manévry, střety a hra o směr země

100 dní hájení máme za sebou jako když bičem mrskne. Není divu, program byl nabitý a hodně pestrý. Ve velkém stylu se uvedl principál Bureš řešením svého střetu zájmů, které musel plausibilně vysvětlit presidentovi, aby mohl být jmenován. Prokličkoval se až ke jmenování za cenu presidenta obelhání, jak se to rýmuje.

O další vzruch se postaral známý rytíř z Blaníku, zapřísáhlý bojovník za blahobyt národa Fudžijama ve svém novoročním projevu, o němž se Bureš vyjádřil, že, byť třetí nejvyšší státní činitel, nehovořil k národu, o který si dělá tak velké starosti, ale jen ke svým voličům.

Následovala parádní šaráda o jmenování profláknutého Tuřína na ministra zahraničí, která vytočila jeho nohsleda Macoše k vyhrožování, ba přímo vydírání presidenta. Ten však zůstal pevný, a tak se na čas Macoš ujal dvou ministerstev. Žezlo ministra zeleně předal náhradníkovi a nádhernou oklikou, skvělou fintou, problém obešel. Jmenoval Tuřína pověřencem ve svém ministerstvu, nechal mu svou ministerskou komůrku a uchýlil se do přístřešku. Presidentovi se pomstil — nevezme ho na jednání, které bylo vždy presidentovi vyhrazeno. Místo něj pojede Bureš a… Tuřín.

V mezičase, po měsíci vládnutí, nám zpestřili život tanečkem okolo vyslovení nedůvěry vládě, což je snad světový rekord. Protože mají většinu, byl to jen signál — žlutá na semaforu hodnocení kvality vládnutí.

Další číslo programu byla záchrana Bureše a Fudžijamy, obviněných z trestných činů, nevydáním do rukou justice, což jim zajistilo klid, aby mohli makat pro blaho národa ještě tři a půl roku.

Pevně v sedle začali naši hrdinové dělat pořádek v zahnívajících zbytcích vlády předchozí, kterou se jim podařilo porazit na vlně nenávisti. Bureš si pořídil poradkyni z teplé náruče sibiřského medvěda, jejíž bratr pro vítězství rudých na Ukrajině spolehlivě v Kremlu pracuje a v Rudém ráji žije s celou rodinou.

Aby svou náklonost k tomu tam dubisku zdůraznil, pracuje na likvidaci především nekonformních ziskovek a konečně kohokoliv, kdo dostane peníze z ciziny — jedno kolik a za co — a tím se stává zahraničním agentem. Osvědčeným vzorem mu je už dlouho stejně fungující zákon Kremlu.

Nepromarnil ani hodinu — jak by ne, když do úmoru maká — a tak zrušil odbor čelící ruskému vlivu a překopává služební zákon, aby mohl jen dle svého moudrého uvážení dosazovat na významná místa své lidi. Zrušil odbor pro sankce a kybernetický prostor, aby měli ruští trollové zametenou cestu k nedočkavým českým uším a očím, a tak obnovit důvěru občanů ve vládu, jak halasně stále opakuje.

I to ještě nestačí, a tak chce zavést státní kontrolu nad TV a rozhlasem tím, že zruší poplatky a oba subjekty budou placeny státem. Líbivé řešení pro poplatníky — řekněme si populistické, je to přesnější. Nepozornému plátci uniká, že platit bude stejně dál, jen mu to stát vezme z jiné kapsy, ale nebude vědět z které a kolik, bude mít definitivní kontrolu, čímž budou ČT i rozhlas hlásnou troubou vlády a s přihlédnutím ke zrušení výše uvedených úřadů i ruské propagandě. Že to myslí vážně, dokazuje snížení rozpočtu oběma, takže, zvláště TV, hrozí bankrot, čímž by se stala snadnou kořistí.

Dobře to má Bureš promyšlené — jako estébák byl dobře připraven. Jenže tuhle zkušenost už máme a nemyslím, že bychom se k ní chtěli vracet.

Není to však jen on. V jeho stínu nezůstává Fudžijama a jeho parta. I oni zvedají pravice pro jmenované změny, najmě Fudžijama, one and only, jde ještě dál, když chce zrušit sankce proti Rusku.

Problém se svou poslankyní, která byla v parlamentu jen proto, aby si s ním zlepšila svůj obchod, vyřešila poslankyně sama — materiálu pro svou potřebu už měla dost, a tak rezignovala.

Oslněn svou velikostí a důležitostí klidně veřejně prezentuje jako hotovou věc to, co ještě není uvařeno, a zasáhnout musí sám principál.

Výjimku nedělají ani Výfukové zplodiny. Jak už zmíněno, do Bruselu pojede místo presidenta Tuřín, přestože nemá potřebnou prověrku, a taky pravici zvedá — jen jinak než při hlasování.

Na besedě s dětmi na otázku jednoho z nich jim vysvětlil, že hajlování je vlastně jen taková sranda. Nově se obul do Zdeňka Svěráka, když mu k jeho devadesátinám popřál vzpomínku na léta, která sám pamatovat nemůže. Zpražila ho jiná politička označením za hranatou nulu.

Na hrbu toho má víc, ale je Výfukovými zplodinami považován za Svatý grál, a tak smí. Horší je, že mu to Bureš toleruje — musí, protože bez nich by nemohl makat pro blaho národa.

Vzdor „zkorumpované bandě“, jak nazývá publicistiku, která ho zdržuje výmysly a lžemi od tvrdého makání, nepolevuje.

Výfukové zplodiny, najmě jejich šofér, mají — od koho není jasné — zvláštní nadání, nejspíš ženy od Sybily, muži od Slepého mládence, že dokážou, a nestydí se to veřejně prohlašovat, definitivně a konkrétně sdělit nedočkavým konsumentům nadsmyslna, co se stane a jaké to bude. Odvolání není.

Náramně pobavil na návštěvě v Maďarsku objevem, že Orbán je novodobým Leonardem da Vinci.

Bez ztráty květinky s nimi drží krok z party Fudžijamovy, ne zrovna úspěšný pedagog vysokoškolský, Verpánek. Zaštícen různými grafy a vybaven věšteckým nadáním neochvějně tepe do všech, kteří mají jiné mínění. V tom si s ním nezadá Fudžijama ani Bureš.

Koho by zajímaly konkrétní prameny — stačí jmenovat nějakou hezky znějící instituci, jedno že neexistuje. Volič to zkoumat nebude, když to přesvědčivě zní, a když přeci jen to někomu nestačí, zahájí nekonečný proud slov o všem možném, skáče do řečí a úspěšně odvádí řeč od nepříjemného problému.

Zvláště působivé je ukazovat, jak byla minulá vláda špatná a jakou obrovskou námahu to dá, aby tu hrůzu napravili, jak jsou jejich výsledky úžasné. Netrápí ho, že fakta mluví řečí jinou — odbyde to věštbou.

Zpestření zajistilo rozhodování o kompetencích zákona o ziskovkách. První kompetent se k tomu nehlásil a přehodil to na jiného, který o tom nic nevěděl, a tak to poslal dál. Takhle to prošlo hezkým kolečkem skoro všemi ministry, aby se to vrátilo do kompetence ministerstva, které nevědělo, co s tím.

Osvěžil tuhle přehazovačku horkého bramboru Jirach z party Výfukových zplodin, když ohlásil, že trvá nejen na kontrole pramenů peněz, ale chce i kontrolu obsahu práce zaměstnanců neziskovek a dalších důkladných kontrol jejich vnitřního chodu.

Chaos to není, protože je to profesionálně vytvořená burleska pro publikum.

Zajímavě zazářila i Alena krasavice, když dokazovala, jak šetří tím, že navýší dluh. V rozporu se zákonem o odpovědném hospodaření to není, protože ten platil u předešlé vlády a tahle tím pádem vytvořila jiný. No, kupecké počty na tuhle logiku nemají, ale naše hvězda už zkušenosti s pádlováním v temných vodách státního rozpočtu má, a tak se můžeme spolehnout, že v nich nezabloudí.

Horší oříšek není ani krácení výdajů na obranu, když vysvětluje, že 21 mrd odebrané obraně a navýšení 8 mrd do zemědělského fondu má logiku. Lidi přeci musejí jíst a flinty se nenají.

To neudiví. Burešova vláda slyne tradičně velkorysým rozhazováním a na to peníze potřebuje. Minulá vláda zanechala HDP 2,6 % a inflaci pod 2 %, hospodářství hezky nakročené, takže by se dalo šetřit. Šetřit se nebude, protože cíle týhle party, rozumějme rozhazování, jsou velké — jen nebe je hranicí.

Aby se ansámbl nenudil, přišla krize v důsledku Trumpova dalšího kotrmelce a pohonné hmoty začaly prudce zdražovat. Lákavá nabídka partě v manéži ukázat, jak bravurně se s problémem vyrovná, našla své řešení — vyrovnává se. Nedělá nic.

Přestože v podobné situaci po ruské invazi tepal Bureš do koalice, že nepomůže spotřebitelům držet ceny níž tím, že zruší daň, kterou kasírovala státní kasa, v současnosti odmítá a zdůrazňuje taktické vyčkávání — tedy nedělá nic.

Zajímavý názor vyslovila naše Alena krasavice. Není třeba působit proti vysokým cenám zrušením daně, protože spotřebitelé na to mají. Tak vypadá makání pro národ in natura.

Takový výkon si zaslouží ocenění — a tak se stalo. Na Letenské pláni, tradičně už známé jako místo, kam se národ chodí venčit, jednou s klíči spontánně, jindy reagující na výzvu, v obou případech se nebojí své názory vyjádřit.

Sešlo se tam z celé republiky na 250 000 lidí a ti si ubrousky nebrali. Normálně by měli dojít sluchu — to nebyl svátek práce, jak jsme ho znali — ale nedošli. Celý sbor našich svobodně zvolených zástupců se shodl na tom, že to není reprezentativní, neb do úplnosti schází 10 milionů, a tak není nutné na to brát zřetel.

Konečně jsou to jen ti, kteří nesouhlasí s výsledkem voleb. Schází jen dodat, že organizováni a placeni CIA.

A tak stojíme před šraňkou a rozhodnutím: doleva, nebo doprava, modrý ptáci, nebo rudé hvězdy? Vyber si, národe — když nevybereš sám, vyberou za tebe jiní.

V obou případech je vina i zodpovědnost na tobě!

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.
Pokud vás článek zaujal, nebo s ním naopak nesouhlasíte, budeme rádi za váš komentář níže.
Uvítáme také podněty a návrhy, jak naši práci dále zlepšovat, které nám můžete zaslat také na e‑mail redakce@obzor-casopis.cz

Děkujeme.